Duben 2007

Zabíjení zvířat pro kožešinu...video:(

7. dubna 2007 v 14:01 Týrání zvířat...
Tak tohle video mi přišlo na mail... pokud můžete, rozesílejte ho dál, ať se všichni dozví, co se děje kolem nás...
Je to jen pro velmi silné povahy... ani já jsem se nemohla dodívat... stačilo pět, deset vteřin...a musela jsem to vypnout... je to hrozné! :((((
Bohužel není nikde na internetu... a tak se na něj můžete podívat na jednom mém e-mailu... O.Panda@seznam.cz .... heslo je : heslo tak se jukněte... je v příchozích zprávách :(
Klidně si jej pošlete na mail...

Zlatý retrívr

7. dubna 2007 v 12:53 Hafani...
Zlatý retrívr je plemeno psů vyšlechtěné ve Velké Británii a řazené mezi retrívry. Zlatý retrívr je obecně klidný, přátelský a vyhledávající společnost lidí a jiných psů pro své rozpustilé hry, které ho baví v každém věku. Má dobré plavecké schopnosti a hustou nepromokavou srst, což je plně využito při lovu kachen či jiného vodního ptactva. Jedná se o psa, který se vyznačuje velkou ochotou pomáhat lidem, a proto se také využívá jako canisterapeutický a asistenční pes.
Něco z historie... Se šlechtěním tohoto plemene začal Lord Tweedmouth, který toužil po psovi loveckém s dobrými vlastnostmi a psovi vzhledově pěkném. K vyšlechtění použil žlutého retrívra, který se narodil ve vrhu černých retrívrů, a dnes již neexistujícího tweedského vodního španěla, později také irského setra a bladhaunda. Roku 1868 se narodili první štěňata, a tak začala jeho snaha za pomoci liniové plemenitby, kterou využil jako jeden z prvních šlechtitelů. V chovu a šlechtění Zlatých retrívrů také pokračovali vikomt Harcout, který byl prvním vystavovatelem tohoto plemene, a paní Charlesworthová.
Plemeno žlutých retrívrů bylo uznáno roku 1903 v Kennel klubu. Roku 1913 byl založen Klub zlatých nebo žlutých retrívrů. Jméno Zlatý retrívr bylo oficiálně přijato až roku 1920, předtím se mohl používat přívlastek žlutý nebo zlatý.
Pověsti... Jedna pověst tvrdí, že předky zlatého retrívra je pár žlutých psů působících v ruském cirkuse, které údajně Lord Tweedmouth koupil a zkřížil z bladhoundem, aby byli o trochu menší. Avšak existují záznamy, že Lord Tweedmouth koupil žlutého retrívra na tržišti v Brightonu.
Další pověst je spojena s ochotou zlatého retrívra pomáhat. Starší paní, která dříve vlastnila zlatého retrívra jménem Kelly, byla nepohyblivá a nevidomá, a tak žila v pečovatelském domě. Jednou v tomto pečovatelském domě vypukl požár. Dolní dvě patra celá vyhořela a horní patro, kde bydlela tato žena bylo odříznuto hustým kouřem. Když přijeli hasiči budova již byla zničená a nikdo nepřežil kromě této staré ženy, která seděla v kapradinách a tvrdila, že ji její pes Kelly probudil a odvedl do bezpečí.
Vzhled... Jedná se o středně velkého loveckého psa, jehož tělo je vyvážené a souměrné. Má dostatečně hluboký hrudník pro srdce a plíce, rovné přední končetiny, svalnaté zadní končetiny a silný ocas. Tlapky jsou okrouhlé "kočičí". Krok má volný a dlouhý, bez náznaku kolísání. Jeho dobrosrdečný výraz tvoří široká lebka a kulaté hnědé oči s né příliš dlouhým čenichem. Čenich je černý, ale ke stáří nebo při dlouhé zimě mění barvu na růžovou. Uši, kterými dokresluje výraz inteligentního a chápavého psa, má svěšené a posazené ve výšce očí. Srst je hladká nebo zvlněná s nepromokavou podsadou. Zbarvení srsti se pohybuje od krémové až po zlatavě rudou. Na evropských výstavách se upřednostňují světle zlatě a krémově zbarvení psi, nesmějí mít červené ani mahagonové zbarvení. V USA se upřednostňují syté a leskle zlaté až zlatě rudé zbarvení srsti.
Temperament... Nelze jednoznačně určit, jaké povahové vlastnosti bude mít váš pes. Tím, že je to zlatý retrívr, tak má jisté předpoklady, ale hodně záleží na tom, jak prožil socializační fázi jeho života, kterou částečně prožívá u chovatele a částečně u nového majitele, ale tímto se zabývá etologie psů.
Předpoklady u Zlatého retrívra jsou učenlivost, hravost, ochota pomáhat, přátelskost a laskavost.
Využití... Svou aktivitou jsou předurčeni pro spoustu činností. Stále jsou bráni na lov jako přinašeči, protože jsou ochotni najít mrtvou nebo raněnou zvěř a nesníst ji. Ale zároveň jsou vhodnými domácími mazlíčky. Mají vyrovnanou povahu, a tak se používají jako terapeutičtí či asistenční psi. Při těchto činností bývají nejšťastnější, protože jejich charakteristické vlastnosti jsou kladný vztah k lidem a ochota pomáhat jim. Zlatí retrívři se také používají jako hledači drog.
Účastní se různých soutěží jako agility, flyball, dog trekking, coursingu, výstav a dalších.
Výška: psi: 56-61 cm, feny: 51-56 cm
Váha: 25 - 45 kg
Klasifikace FCI
Skupina 8: Retrívři, slídiči a vodní psi
Sekce 1: Retrívři
Zdroj: WIKIPEDIE

Carolyn & Rookie :)))

4. dubna 2007 v 18:47
Takže... Carolyn Scott se věnuje trénování psů k dogdancingu (tanec se psem) již něco kolem třiceti let... moc se mi líbí její druh choreografie... myslím, že je to jedna z nejlepších trenérek dogdancingu vůbec... Rookie, Carolynin potřeštěný zlatý retrívr :) Velmi inteligentní pes... z jejich vystoupení čiší vzájemná důvěra... a proto jsou jejich "výstupy" tak ohromující... no jen posuďte sami:)
Tohle nemá chybu...:) Click...:)
A tady jejich video z americké televize... Click...
Potom sem ještě nějaký videjka přidám... až zjistím... jak je tam mám přidat...:D

Slon africký

3. dubna 2007 v 17:57 Encyklopedie zvířat
Slon africký, savec, řád chobotnatci, čeleď slonovití, rod a druh Loxodonta africana
Slon africký je sice největší a nejsilnější, ale také nejdobromyslnější suchozemský savec. Žije v rodinných skupinách. I když je slon africký zvířetem savan, je dost přizpůsobivý, aby mohl žít v nejrůznější oblastech jižně od Sahary. Zůstává však vždy jen tam, kde je v blízkosti zdroj pitné vody a "koupaliště".
Způsob života...Sloni jsou zvířata, která mají velmi vyvinuté sociální chování a silné rodinné svazky. Jejich vzájemné vztahy jsou tak silné, že své mrtvé "pohřbívají" pod hromadou větví a listí. Také pro ně truchlí a několik hodin zůstávají na stráži u mrtvého. Samice a mláďata žijí v rodinných tlupách pod vedením dospělé samice, která je spřízněna se všemi členy tlupy. Mladí samci jsou z rodiny vyloučeni, jakmile dospějí a sdružují se pak do samostatných skupin "mládenců". Dospělí samci žijí sami, k rodinné skupině se připojují, jen když jsou samice v říji. Při chůzi jde slon přibližně stejně rychle jako člověk, když se ale poleká nebo když útočí, dovede běžet až třicetikilometrovou rychlostí. Toto mohutné zvíře i přes velkou váhu našlapuje měkce a pohybuje se téměř bez hluku. Našlapuje jen na špičky prstů, pod kterými má klínovitý polštář z rosolovitého vaziva, které při každém kroku slouží jako tlumič. Přestože skupiny překonávají značné vzdálenosti, nikdy se nevzdalují daleko od vody. Sloni nejenže rádi pijí vodu, ale milují i koupání, a to nejraději každý večer. Takto vzniklé bláto jim slouží jako ochrana před štípajícím hmyzem.
Dorozumívání...Sloni vydávají hluboký brumlavý hlas, když v buši hledají potravu a navzájem se nevidí. Dříve se toto brumlání vysvětlovalo jako "kručení žaludku", dnes ale už víme, že jde o kloktání vycházející z nosu a chobotu. Je-li slon spokojený, tiše a tlumeně mručí, když má strach, vydává hluboké prsní zvuky, a když se vyleká, krátce a ostře zatroubí. Při bojových hrách se mladí samci postaví proti sobě ve vzdálenosti pěti až deseti metrů, zvednou hlavy, zamávají chobotem a rozeběhnou se proti sobě až na vzdálenost, dokud na sebe nedosáhnou konci chobotů. Pokud se ani jednomu z nich nepodaří durhého zatlačit dozadu, přestanou se přetlačovat a vrátí se zpět. Postavení silnějšího bývá ve skupině u podřízených zvířat tolerováno, stačí jim pouze zahrozit zatočením chobotu nebo zvířením prachu. V takové chvíli je také slyšet typické sloní troubení.
Potrava a potravní zvyky...Sloni jsou výlučně býložravci. Množství potravy, které denně zkonzumují, dovedou využít pouze na 35 až 40 procent, proto musí denně žrát 15 až 18 hodin, a tudíž nemohou spát déle než 4 hodiny. Velký příjem potravy a její malé využití přímo souvisí s množstvím exkrementů. Slon vyprodukuje 120 až 180 kg trusu a 40 až 60 litrů moče za den. Při svém "hodování" poničí nejrůznější trávy, listí, drobné větve a plody. Vytrhává je chobotem a podává si je do jícnu. Zuby, kterých mají sloni málo postačují pouze k rozžvýkání potravy. Pokud ztratí všechny zuby, nemůže dále žrát a umírá hlady. To se stává v 70 letech jeho života. Dobou vyhrazenou pro jídl a pití jsou noci, především pak ranní hodiny a večery.
Rozmnožování...Poprvé se sloni páří ve stáří asi 14 až 15 let. K námluvám patří gesta náklonnosti mezi samcem a samicí, při nichž si navzájem proplétají choboty. Obykle rodí jediné mládě, po 18 až 22 měsících je to samička a po 21 až 23 měsících sameček. Slůně bývá 85 centimetrů vysoké a váží asi 110 kilogramů. Při porodu rodičku obklupují jiné samice, aby ji chránily. Po skončení vrhu stojí matka nad mládětem a postrkuje ho chobotem. Mládě saje mateřské mléko po dobu dvou doků, mnohdy i déle. I po narození dalšího sourozence slůně zůstává s rodinou. Samice obykle rodí každý čtvrtý rok a často kolem sebe mívá naráz dvě nebo tři mláďata ve věku od novorozeněte až po dvanáctileté mládě. Pokud je mládě napadeno, brání je matka velmi energicky.
Důležité znaky:
Velikost těla: Výška těla v kohoutku: samci až 3 m, samice menší, hmotnost: samci až 6tun, samice až 4 tuny.
Délka života: asi 70 let
Výskyt: Na celém území Afriky jižně od Sahary
Ochrana druhu: Slon africký je řazen mezi druhy ohrožené vyhubením. Jeho lov je zakázán, ale pytláci ho pro slonovinu loví stále. Jen v Keni klesl jeho stav ze 150 000 na 30 000 kusů. Ochránci přírody jsou proti pytlákům často bezmocní.
Víte, že...Sloni sežerou za den přibližně 225 kilogramů rostlin a vypijí až 136 litrů vody najednou. Slon může běžet rychleji než člověk, vydrží po mnoho hodiny klusat rychlostí osm až devět kilometrů za hodinu, aniž by musel odpočívat. Putující skupina slonů překoná za den bez námahy 80 kilometrů. Když je v době sucha voda vzácná, hledají ji sloni v písčitých, vyschlých korytech řek. Používají přitom své nohy, choboty i kly, a hledají tak vodu nejen pro sebe, ale i pro ostatní zvířata. Jen málo jiných zvířat má tuto schopnost, napři. jezevec kapský. Zatím nejdelší kel, který byl u slona zjištěn, měřil 3,1 m a vážil skoro 105 kilogramů. Dlouho se soudilo, že se nedá ochočit, třebaže ochočené slony měli už Kartagiňané.
Zdroj: Encyklopedie zvířat

Lachtan kalifornský

2. dubna 2007 v 16:12 Encyklopedie zvířat
Savec, řád šelmy, čeleď Lachtanovití, Rod a druh Zalophus californinanus
Lachtan kalifornský patří k nejelegantnějším ploutvonožcům. Jeho způsob plavání, při kterém ve velké rychlosti neustále mění směr, připomíná spíše jakýsi let pod vodou. Lachtan kalifornský žije v koloniích. Je aktivní ve dne i v noci, potravu si hledá v moři a občas vylézá na souš, aby si odpočinul. Lachtan je velmi čilý tvor a ve vodě i na souši je obratnější než jeho příbuzný tuleň.
Způsob živoat.... Lachtan kalifornský je společenský druh. Jeho kolonie čítají stovky, někdy dokonce i tisíce kusů. Nejpočetnější skupiny tvoří v období rozmnožování, kdy se na místech porodů shromažďují ohromná množství zvířat. Lachtani dělí svůj čas mezi lov ve vodě a odpočinek na souši. Navzdory válcovitému tvaru těla jsou i na zemi velmi čilí a dokáží se rychle pohybovat. Tělo drží vzpřímeně a odrážejí se předními i zadními ploutvemi. Do vody se lachtani kalifornští vrhají vždy hlavou napřed. Většinou tak nečiní jednotlivě, ale můžeme pozorovat, jak se shromáždí na břehu na skaliscích ve dvaceti až třicetičlenných skupinách a skáčou do vln. Pod vodou zůstávají jejich nosní i ušní otvory uzavřeny. Lachtani vydrží pod vodou dosti dlouho. Až po několika minutách se musí vynořit, aby se nadechli.
Lachtan a člověk...Začátkem devatenáctého století lidé na kalifornském pobřeží lovili ohromný počet lachtanů kvůli tuku. Rozkrájeli tuk mrtvých zvířat na kousky a vařili ho, aby z něj získali olej. Na jeden sud oleje připadala až tři mrtvá zvířata. Později používali i kůže k výrobě klihu. Dnes jsou lachtani kalifornští známi především svou inteligencí a hravými kousky v zajetí. Jsou druhem, který je v zoologických zahradách, cirkusech a akváriích chován nejčastěji. Lachtani kalifornští předvádějí rádi všechny své dovednosti a jsou velmi oblíbení.
Rozmnožování...V Kalifornii trvá období rozmnožování lachtanů od května do srpna. Místa páření a porodů mláďat se nacházejí na plážích pobřeží nebo nedalekých ostrovů. Krátce po porodech mláďat začnou dospělí samci svádět boje o území. Nejdříve se každý snaží zastrašit soupeře výhružným postojem a chováním. Většinou se jim to podaří, k opravdovým zápasům dochází jen vzácně. Každá dospělý samec má kolem sebe harém složený z několika samic a jejich mláďat. Samec v tomto období nemá téměř čas na shánění potravy a žije z dostatečné zásoby tuku, kterou si předtím vytvořil.
Potrava a lov... Lachtan kalifornský je neustále při chuti. Průměrně velký dospělý jedinec sežere za den takové množství potravy, které odpovídá až čtrnácti procentům jeho tělesné hmotnosti. Při průměrné hmotnosti 250 kg, sežere za den přes 30 kg potravy. Doplňuje tak energii, kterou musí vydat ve formě tepla při plavání ve studené vodě. Lachtan kalifornský loví tak, že svou kořist pronásleduje do hlubin nebo se potopí až ke dnu a bedlivě prohledává čenichem skuliny mezi kameny. Kromě ryb loví i chobotnice a jiné hlavonožce, občas i korýše. Lachtan kalifornský pod vodou výborně vidí a kořist si hledá hlavně zrakem. Předpokládá se, že výzmnamnou roli při lovu nepochynbě hrají i dlouhé hmatové vousy, které mu rostou kolem tlamy.
Důležité znaky:
Tělesné rozměry: Délka: samec 220 cm, samice 180 cm, Hmotnost: samec 275 kg
Délka života: 10-15 let, v zajetí až 20 let
Příbuzné druhy: Známe přibližně 10 druhů lachtanů, například lachtana australského, jihoafrického, medvědího.
Výskyt: Na západním pobřeží Severní Ameriky, od jižních břehů Britské Kolumbie po jižní Kalifornii a Cortézovo moře. Jeden druh lachtana se vyskytuje na Galapágách.
Ochrana druhu: Dříve byli lachtani hojně loveni, dnes jsou jejich populace chráněny, a tak se jejich počet ustálil. V Kalifornii žije asi 50 000 zvířat a dalších 40 000 na Galapágách.
Zdroj: Encyklopedie zvířat

Delfín skákavý

1. dubna 2007 v 12:13 Encyklopedie zvířat
Delfín je nejznámějším a také snad i nejoblíbenějším mořským savcem. Přesto ale život delfínů při pobřežích všech světových moří stále zůstává velkou hádankou. Delfíni skákaví (Tursiops truncatus), kteří nás upoutají svým ocelově šedým hřbetem a krátkým odsazeným rypákem, jsou inteligentní zvířata. Zvuky, které vydávají, jsou jistým druhem řeči.
Rozmnožování...nejnápadnějším rozdílem kytovců oproti suchozemským savcům je to, že orgány mající vztah k rozmnožování (ať už jde o zevní pohlavní orgány samců nebo mléčné bradavky samic) nejsou v klidu vůbec patrné a bez bližšího ohledání jsou v podstatě nerozlisšitelné. Ukrytí zevních orgánů je důsledkem vodního způsobu života, vystupující útvary by totiž narušovaly dokonalost hydrodynamického tvaru jejich těla. Delfíni skákaví se obykle páří na jaře nebo v zimě, samice pak za deset až dvanáct měsíců březosti porodí jedno mládě. Délka narozeného mláděte je většinou 130 až 140 cm. Matce při porodu pomáhají dvě, často i více "porodních bab" a chrání ji před napadením žralokem, který by mohl být přilákán krví při porodu. Stejnou pomoc poskytují delfíni také zraněnému zvířeti. Po volání o pomoc připlouvají ihned ostatní delfíni ke zraněnému zvířeti, které ve vodě podpírají a nadnášejí, aby se mohlo nadechnout. Matka kojí nejméně šestnáct měsíců, takže může mít mládě pouze jedenkrát za dva až tři roky. Pravděpodobně se páří pokaždé s jiným samcem.
Způsob života...Delfíni jsou velmi společenská zvířata a žijí ve skupinách nejrůznějšího složení: buď jsou pospolu zvířata stejného pohlaví, nebo jsou samci a samice pohromadě se svými mláďaty. Vzájemně si pomáhají při lovu, při porodu i v nemoci. Tato přátelská spolupráce je pro jejich život velice nezbytná. Delfíni se navzájem dorozumívají mlaskavými a cvakavými zvuky. Není známo, jaký soubor znaků tato "řeč" obsahuje, ale rozhodně není pochyb o tom, že se delfíni navzájem poznávají a odpovídají si.
Potrava a zvyky při lovu...Delfíni žerou nejrůznější druhy ryb a způsob jejich lovu odpovídá druhu kořisti. Protože loví jednotlivé ryby, nevyhledávají za normálních okolností malou kořist. V jejich potravě se jen v malé míře vyskytují menší hlavonožci nebo jiní bezobratlí živočichové, popřípadě i na hladinu moře usedající mořští ptáci. Až stovky delfínů se shromažďují ke společnému rybolovu, jestliže zpozorují velké hejno ryb. Při vzájemném přibližování se ryby snaží před delfíny rozprchnout, ti se však navzájem svolávají a vytvoří zcela pevnou hradbu. Vodní hladina tvoří pro ryby překážku, kterou nemohou překonat. Zdá se také, že delfíni zneklidňují ryby hlasitými tóny, které přitom vydávají. Jestliže ryby plavou ve volné vodě nebo táhnou v hejnech, loví je delfíni ve dne. V době, kdy jsou tato hejna vzácná, stávají se delfíni nočními lovci a loví sépie či ryby, které žijí na mořském dně.
Delfíni a člověk...Člověk se střetává s delfínem tehdy, když oba rybaří. Každý rok se tisíce delfínů utopí v sítích rybářů. Pokud je poškozen echosystém, kterým by si jinak delfín přivolal pomoc, dochází k vyvržení na souš a k následné smrti zvířete. Existují ověřené případy, kdy delfíni poskytli pomoc nejen jedincům vlastního druhu. Záchrannou reakci delfínů vyvolávají dokonce i žraloci, vůči nimž jinak delfíni projevují nesmiřitelnou agresivitu. Stejný instinkt byl příčinou záchrany tonoucích se lidí.
Důležité znaky...
Tělesné rozměry: Délka: až 3,6 m, hmotnost: 150-200kg
Délka života: až 50 let
Příbuzné druhy: Příbuznými druhy jsou delfín Ehrenbergův (Tursiops aduncus) a delfín (T.t.gillii), ne však sviňucha pobřežní (Phocoena phocoena).
Víte, že...Delfíni mohou žrát v hloubce dvou metrů a zůstat pod vodou po dobu 15 minut. Delfíny loví žraloci a kosatky dravé. Delfíni se dorozumívají zvuky o frekvenci 0,25 kHz až po ultrazvuky v rozsahu 80 až 220 kHz. Ve spánku lehají samice na hladinu vody a mají dýchací otvor nad vodou, samci spí přímo pod hladinou a čas od času se reflexivně vynořují, aby se nadechli vzduchu.
Zdroje: Encyklopedie zvířat