Zabíjení zvířat pro kožešinu...video:(

7. dubna 2007 v 14:01 |  Týrání zvířat...
Tak tohle video mi přišlo na mail... pokud můžete, rozesílejte ho dál, ať se všichni dozví, co se děje kolem nás...
Je to jen pro velmi silné povahy... ani já jsem se nemohla dodívat... stačilo pět, deset vteřin...a musela jsem to vypnout... je to hrozné! :((((
Bohužel není nikde na internetu... a tak se na něj můžete podívat na jednom mém e-mailu... O.Panda@seznam.cz .... heslo je : heslo tak se jukněte... je v příchozích zprávách :(
Klidně si jej pošlete na mail...
 

Zlatý retrívr

7. dubna 2007 v 12:53 |  Hafani...
Zlatý retrívr je plemeno psů vyšlechtěné ve Velké Británii a řazené mezi retrívry. Zlatý retrívr je obecně klidný, přátelský a vyhledávající společnost lidí a jiných psů pro své rozpustilé hry, které ho baví v každém věku. Má dobré plavecké schopnosti a hustou nepromokavou srst, což je plně využito při lovu kachen či jiného vodního ptactva. Jedná se o psa, který se vyznačuje velkou ochotou pomáhat lidem, a proto se také využívá jako canisterapeutický a asistenční pes.
Něco z historie... Se šlechtěním tohoto plemene začal Lord Tweedmouth, který toužil po psovi loveckém s dobrými vlastnostmi a psovi vzhledově pěkném. K vyšlechtění použil žlutého retrívra, který se narodil ve vrhu černých retrívrů, a dnes již neexistujícího tweedského vodního španěla, později také irského setra a bladhaunda. Roku 1868 se narodili první štěňata, a tak začala jeho snaha za pomoci liniové plemenitby, kterou využil jako jeden z prvních šlechtitelů. V chovu a šlechtění Zlatých retrívrů také pokračovali vikomt Harcout, který byl prvním vystavovatelem tohoto plemene, a paní Charlesworthová.
Plemeno žlutých retrívrů bylo uznáno roku 1903 v Kennel klubu. Roku 1913 byl založen Klub zlatých nebo žlutých retrívrů. Jméno Zlatý retrívr bylo oficiálně přijato až roku 1920, předtím se mohl používat přívlastek žlutý nebo zlatý.
Pověsti... Jedna pověst tvrdí, že předky zlatého retrívra je pár žlutých psů působících v ruském cirkuse, které údajně Lord Tweedmouth koupil a zkřížil z bladhoundem, aby byli o trochu menší. Avšak existují záznamy, že Lord Tweedmouth koupil žlutého retrívra na tržišti v Brightonu.
Další pověst je spojena s ochotou zlatého retrívra pomáhat. Starší paní, která dříve vlastnila zlatého retrívra jménem Kelly, byla nepohyblivá a nevidomá, a tak žila v pečovatelském domě. Jednou v tomto pečovatelském domě vypukl požár. Dolní dvě patra celá vyhořela a horní patro, kde bydlela tato žena bylo odříznuto hustým kouřem. Když přijeli hasiči budova již byla zničená a nikdo nepřežil kromě této staré ženy, která seděla v kapradinách a tvrdila, že ji její pes Kelly probudil a odvedl do bezpečí.
Vzhled... Jedná se o středně velkého loveckého psa, jehož tělo je vyvážené a souměrné. Má dostatečně hluboký hrudník pro srdce a plíce, rovné přední končetiny, svalnaté zadní končetiny a silný ocas. Tlapky jsou okrouhlé "kočičí". Krok má volný a dlouhý, bez náznaku kolísání. Jeho dobrosrdečný výraz tvoří široká lebka a kulaté hnědé oči s né příliš dlouhým čenichem. Čenich je černý, ale ke stáří nebo při dlouhé zimě mění barvu na růžovou. Uši, kterými dokresluje výraz inteligentního a chápavého psa, má svěšené a posazené ve výšce očí. Srst je hladká nebo zvlněná s nepromokavou podsadou. Zbarvení srsti se pohybuje od krémové až po zlatavě rudou. Na evropských výstavách se upřednostňují světle zlatě a krémově zbarvení psi, nesmějí mít červené ani mahagonové zbarvení. V USA se upřednostňují syté a leskle zlaté až zlatě rudé zbarvení srsti.
Temperament... Nelze jednoznačně určit, jaké povahové vlastnosti bude mít váš pes. Tím, že je to zlatý retrívr, tak má jisté předpoklady, ale hodně záleží na tom, jak prožil socializační fázi jeho života, kterou částečně prožívá u chovatele a částečně u nového majitele, ale tímto se zabývá etologie psů.
Předpoklady u Zlatého retrívra jsou učenlivost, hravost, ochota pomáhat, přátelskost a laskavost.
Využití... Svou aktivitou jsou předurčeni pro spoustu činností. Stále jsou bráni na lov jako přinašeči, protože jsou ochotni najít mrtvou nebo raněnou zvěř a nesníst ji. Ale zároveň jsou vhodnými domácími mazlíčky. Mají vyrovnanou povahu, a tak se používají jako terapeutičtí či asistenční psi. Při těchto činností bývají nejšťastnější, protože jejich charakteristické vlastnosti jsou kladný vztah k lidem a ochota pomáhat jim. Zlatí retrívři se také používají jako hledači drog.
Účastní se různých soutěží jako agility, flyball, dog trekking, coursingu, výstav a dalších.
Výška: psi: 56-61 cm, feny: 51-56 cm
Váha: 25 - 45 kg
Klasifikace FCI
Skupina 8: Retrívři, slídiči a vodní psi
Sekce 1: Retrívři
Zdroj: WIKIPEDIE

Carolyn & Rookie :)))

4. dubna 2007 v 18:47
Takže... Carolyn Scott se věnuje trénování psů k dogdancingu (tanec se psem) již něco kolem třiceti let... moc se mi líbí její druh choreografie... myslím, že je to jedna z nejlepších trenérek dogdancingu vůbec... Rookie, Carolynin potřeštěný zlatý retrívr :) Velmi inteligentní pes... z jejich vystoupení čiší vzájemná důvěra... a proto jsou jejich "výstupy" tak ohromující... no jen posuďte sami:)
Tohle nemá chybu...:) Click...:)
A tady jejich video z americké televize... Click...
Potom sem ještě nějaký videjka přidám... až zjistím... jak je tam mám přidat...:D
 


Slon africký

3. dubna 2007 v 17:57 |  Encyklopedie zvířat
Slon africký, savec, řád chobotnatci, čeleď slonovití, rod a druh Loxodonta africana
Slon africký je sice největší a nejsilnější, ale také nejdobromyslnější suchozemský savec. Žije v rodinných skupinách. I když je slon africký zvířetem savan, je dost přizpůsobivý, aby mohl žít v nejrůznější oblastech jižně od Sahary. Zůstává však vždy jen tam, kde je v blízkosti zdroj pitné vody a "koupaliště".
Způsob života...Sloni jsou zvířata, která mají velmi vyvinuté sociální chování a silné rodinné svazky. Jejich vzájemné vztahy jsou tak silné, že své mrtvé "pohřbívají" pod hromadou větví a listí. Také pro ně truchlí a několik hodin zůstávají na stráži u mrtvého. Samice a mláďata žijí v rodinných tlupách pod vedením dospělé samice, která je spřízněna se všemi členy tlupy. Mladí samci jsou z rodiny vyloučeni, jakmile dospějí a sdružují se pak do samostatných skupin "mládenců". Dospělí samci žijí sami, k rodinné skupině se připojují, jen když jsou samice v říji. Při chůzi jde slon přibližně stejně rychle jako člověk, když se ale poleká nebo když útočí, dovede běžet až třicetikilometrovou rychlostí. Toto mohutné zvíře i přes velkou váhu našlapuje měkce a pohybuje se téměř bez hluku. Našlapuje jen na špičky prstů, pod kterými má klínovitý polštář z rosolovitého vaziva, které při každém kroku slouží jako tlumič. Přestože skupiny překonávají značné vzdálenosti, nikdy se nevzdalují daleko od vody. Sloni nejenže rádi pijí vodu, ale milují i koupání, a to nejraději každý večer. Takto vzniklé bláto jim slouží jako ochrana před štípajícím hmyzem.
Dorozumívání...Sloni vydávají hluboký brumlavý hlas, když v buši hledají potravu a navzájem se nevidí. Dříve se toto brumlání vysvětlovalo jako "kručení žaludku", dnes ale už víme, že jde o kloktání vycházející z nosu a chobotu. Je-li slon spokojený, tiše a tlumeně mručí, když má strach, vydává hluboké prsní zvuky, a když se vyleká, krátce a ostře zatroubí. Při bojových hrách se mladí samci postaví proti sobě ve vzdálenosti pěti až deseti metrů, zvednou hlavy, zamávají chobotem a rozeběhnou se proti sobě až na vzdálenost, dokud na sebe nedosáhnou konci chobotů. Pokud se ani jednomu z nich nepodaří durhého zatlačit dozadu, přestanou se přetlačovat a vrátí se zpět. Postavení silnějšího bývá ve skupině u podřízených zvířat tolerováno, stačí jim pouze zahrozit zatočením chobotu nebo zvířením prachu. V takové chvíli je také slyšet typické sloní troubení.
Potrava a potravní zvyky...Sloni jsou výlučně býložravci. Množství potravy, které denně zkonzumují, dovedou využít pouze na 35 až 40 procent, proto musí denně žrát 15 až 18 hodin, a tudíž nemohou spát déle než 4 hodiny. Velký příjem potravy a její malé využití přímo souvisí s množstvím exkrementů. Slon vyprodukuje 120 až 180 kg trusu a 40 až 60 litrů moče za den. Při svém "hodování" poničí nejrůznější trávy, listí, drobné větve a plody. Vytrhává je chobotem a podává si je do jícnu. Zuby, kterých mají sloni málo postačují pouze k rozžvýkání potravy. Pokud ztratí všechny zuby, nemůže dále žrát a umírá hlady. To se stává v 70 letech jeho života. Dobou vyhrazenou pro jídl a pití jsou noci, především pak ranní hodiny a večery.
Rozmnožování...Poprvé se sloni páří ve stáří asi 14 až 15 let. K námluvám patří gesta náklonnosti mezi samcem a samicí, při nichž si navzájem proplétají choboty. Obykle rodí jediné mládě, po 18 až 22 měsících je to samička a po 21 až 23 měsících sameček. Slůně bývá 85 centimetrů vysoké a váží asi 110 kilogramů. Při porodu rodičku obklupují jiné samice, aby ji chránily. Po skončení vrhu stojí matka nad mládětem a postrkuje ho chobotem. Mládě saje mateřské mléko po dobu dvou doků, mnohdy i déle. I po narození dalšího sourozence slůně zůstává s rodinou. Samice obykle rodí každý čtvrtý rok a často kolem sebe mívá naráz dvě nebo tři mláďata ve věku od novorozeněte až po dvanáctileté mládě. Pokud je mládě napadeno, brání je matka velmi energicky.
Důležité znaky:
Velikost těla: Výška těla v kohoutku: samci až 3 m, samice menší, hmotnost: samci až 6tun, samice až 4 tuny.
Délka života: asi 70 let
Výskyt: Na celém území Afriky jižně od Sahary
Ochrana druhu: Slon africký je řazen mezi druhy ohrožené vyhubením. Jeho lov je zakázán, ale pytláci ho pro slonovinu loví stále. Jen v Keni klesl jeho stav ze 150 000 na 30 000 kusů. Ochránci přírody jsou proti pytlákům často bezmocní.
Víte, že...Sloni sežerou za den přibližně 225 kilogramů rostlin a vypijí až 136 litrů vody najednou. Slon může běžet rychleji než člověk, vydrží po mnoho hodiny klusat rychlostí osm až devět kilometrů za hodinu, aniž by musel odpočívat. Putující skupina slonů překoná za den bez námahy 80 kilometrů. Když je v době sucha voda vzácná, hledají ji sloni v písčitých, vyschlých korytech řek. Používají přitom své nohy, choboty i kly, a hledají tak vodu nejen pro sebe, ale i pro ostatní zvířata. Jen málo jiných zvířat má tuto schopnost, napři. jezevec kapský. Zatím nejdelší kel, který byl u slona zjištěn, měřil 3,1 m a vážil skoro 105 kilogramů. Dlouho se soudilo, že se nedá ochočit, třebaže ochočené slony měli už Kartagiňané.
Zdroj: Encyklopedie zvířat

Lachtan kalifornský

2. dubna 2007 v 16:12 |  Encyklopedie zvířat
Savec, řád šelmy, čeleď Lachtanovití, Rod a druh Zalophus californinanus
Lachtan kalifornský patří k nejelegantnějším ploutvonožcům. Jeho způsob plavání, při kterém ve velké rychlosti neustále mění směr, připomíná spíše jakýsi let pod vodou. Lachtan kalifornský žije v koloniích. Je aktivní ve dne i v noci, potravu si hledá v moři a občas vylézá na souš, aby si odpočinul. Lachtan je velmi čilý tvor a ve vodě i na souši je obratnější než jeho příbuzný tuleň.
Způsob živoat.... Lachtan kalifornský je společenský druh. Jeho kolonie čítají stovky, někdy dokonce i tisíce kusů. Nejpočetnější skupiny tvoří v období rozmnožování, kdy se na místech porodů shromažďují ohromná množství zvířat. Lachtani dělí svůj čas mezi lov ve vodě a odpočinek na souši. Navzdory válcovitému tvaru těla jsou i na zemi velmi čilí a dokáží se rychle pohybovat. Tělo drží vzpřímeně a odrážejí se předními i zadními ploutvemi. Do vody se lachtani kalifornští vrhají vždy hlavou napřed. Většinou tak nečiní jednotlivě, ale můžeme pozorovat, jak se shromáždí na břehu na skaliscích ve dvaceti až třicetičlenných skupinách a skáčou do vln. Pod vodou zůstávají jejich nosní i ušní otvory uzavřeny. Lachtani vydrží pod vodou dosti dlouho. Až po několika minutách se musí vynořit, aby se nadechli.
Lachtan a člověk...Začátkem devatenáctého století lidé na kalifornském pobřeží lovili ohromný počet lachtanů kvůli tuku. Rozkrájeli tuk mrtvých zvířat na kousky a vařili ho, aby z něj získali olej. Na jeden sud oleje připadala až tři mrtvá zvířata. Později používali i kůže k výrobě klihu. Dnes jsou lachtani kalifornští známi především svou inteligencí a hravými kousky v zajetí. Jsou druhem, který je v zoologických zahradách, cirkusech a akváriích chován nejčastěji. Lachtani kalifornští předvádějí rádi všechny své dovednosti a jsou velmi oblíbení.
Rozmnožování...V Kalifornii trvá období rozmnožování lachtanů od května do srpna. Místa páření a porodů mláďat se nacházejí na plážích pobřeží nebo nedalekých ostrovů. Krátce po porodech mláďat začnou dospělí samci svádět boje o území. Nejdříve se každý snaží zastrašit soupeře výhružným postojem a chováním. Většinou se jim to podaří, k opravdovým zápasům dochází jen vzácně. Každá dospělý samec má kolem sebe harém složený z několika samic a jejich mláďat. Samec v tomto období nemá téměř čas na shánění potravy a žije z dostatečné zásoby tuku, kterou si předtím vytvořil.
Potrava a lov... Lachtan kalifornský je neustále při chuti. Průměrně velký dospělý jedinec sežere za den takové množství potravy, které odpovídá až čtrnácti procentům jeho tělesné hmotnosti. Při průměrné hmotnosti 250 kg, sežere za den přes 30 kg potravy. Doplňuje tak energii, kterou musí vydat ve formě tepla při plavání ve studené vodě. Lachtan kalifornský loví tak, že svou kořist pronásleduje do hlubin nebo se potopí až ke dnu a bedlivě prohledává čenichem skuliny mezi kameny. Kromě ryb loví i chobotnice a jiné hlavonožce, občas i korýše. Lachtan kalifornský pod vodou výborně vidí a kořist si hledá hlavně zrakem. Předpokládá se, že výzmnamnou roli při lovu nepochynbě hrají i dlouhé hmatové vousy, které mu rostou kolem tlamy.
Důležité znaky:
Tělesné rozměry: Délka: samec 220 cm, samice 180 cm, Hmotnost: samec 275 kg
Délka života: 10-15 let, v zajetí až 20 let
Příbuzné druhy: Známe přibližně 10 druhů lachtanů, například lachtana australského, jihoafrického, medvědího.
Výskyt: Na západním pobřeží Severní Ameriky, od jižních břehů Britské Kolumbie po jižní Kalifornii a Cortézovo moře. Jeden druh lachtana se vyskytuje na Galapágách.
Ochrana druhu: Dříve byli lachtani hojně loveni, dnes jsou jejich populace chráněny, a tak se jejich počet ustálil. V Kalifornii žije asi 50 000 zvířat a dalších 40 000 na Galapágách.
Zdroj: Encyklopedie zvířat

Delfín skákavý

1. dubna 2007 v 12:13 |  Encyklopedie zvířat
Delfín je nejznámějším a také snad i nejoblíbenějším mořským savcem. Přesto ale život delfínů při pobřežích všech světových moří stále zůstává velkou hádankou. Delfíni skákaví (Tursiops truncatus), kteří nás upoutají svým ocelově šedým hřbetem a krátkým odsazeným rypákem, jsou inteligentní zvířata. Zvuky, které vydávají, jsou jistým druhem řeči.
Rozmnožování...nejnápadnějším rozdílem kytovců oproti suchozemským savcům je to, že orgány mající vztah k rozmnožování (ať už jde o zevní pohlavní orgány samců nebo mléčné bradavky samic) nejsou v klidu vůbec patrné a bez bližšího ohledání jsou v podstatě nerozlisšitelné. Ukrytí zevních orgánů je důsledkem vodního způsobu života, vystupující útvary by totiž narušovaly dokonalost hydrodynamického tvaru jejich těla. Delfíni skákaví se obykle páří na jaře nebo v zimě, samice pak za deset až dvanáct měsíců březosti porodí jedno mládě. Délka narozeného mláděte je většinou 130 až 140 cm. Matce při porodu pomáhají dvě, často i více "porodních bab" a chrání ji před napadením žralokem, který by mohl být přilákán krví při porodu. Stejnou pomoc poskytují delfíni také zraněnému zvířeti. Po volání o pomoc připlouvají ihned ostatní delfíni ke zraněnému zvířeti, které ve vodě podpírají a nadnášejí, aby se mohlo nadechnout. Matka kojí nejméně šestnáct měsíců, takže může mít mládě pouze jedenkrát za dva až tři roky. Pravděpodobně se páří pokaždé s jiným samcem.
Způsob života...Delfíni jsou velmi společenská zvířata a žijí ve skupinách nejrůznějšího složení: buď jsou pospolu zvířata stejného pohlaví, nebo jsou samci a samice pohromadě se svými mláďaty. Vzájemně si pomáhají při lovu, při porodu i v nemoci. Tato přátelská spolupráce je pro jejich život velice nezbytná. Delfíni se navzájem dorozumívají mlaskavými a cvakavými zvuky. Není známo, jaký soubor znaků tato "řeč" obsahuje, ale rozhodně není pochyb o tom, že se delfíni navzájem poznávají a odpovídají si.
Potrava a zvyky při lovu...Delfíni žerou nejrůznější druhy ryb a způsob jejich lovu odpovídá druhu kořisti. Protože loví jednotlivé ryby, nevyhledávají za normálních okolností malou kořist. V jejich potravě se jen v malé míře vyskytují menší hlavonožci nebo jiní bezobratlí živočichové, popřípadě i na hladinu moře usedající mořští ptáci. Až stovky delfínů se shromažďují ke společnému rybolovu, jestliže zpozorují velké hejno ryb. Při vzájemném přibližování se ryby snaží před delfíny rozprchnout, ti se však navzájem svolávají a vytvoří zcela pevnou hradbu. Vodní hladina tvoří pro ryby překážku, kterou nemohou překonat. Zdá se také, že delfíni zneklidňují ryby hlasitými tóny, které přitom vydávají. Jestliže ryby plavou ve volné vodě nebo táhnou v hejnech, loví je delfíni ve dne. V době, kdy jsou tato hejna vzácná, stávají se delfíni nočními lovci a loví sépie či ryby, které žijí na mořském dně.
Delfíni a člověk...Člověk se střetává s delfínem tehdy, když oba rybaří. Každý rok se tisíce delfínů utopí v sítích rybářů. Pokud je poškozen echosystém, kterým by si jinak delfín přivolal pomoc, dochází k vyvržení na souš a k následné smrti zvířete. Existují ověřené případy, kdy delfíni poskytli pomoc nejen jedincům vlastního druhu. Záchrannou reakci delfínů vyvolávají dokonce i žraloci, vůči nimž jinak delfíni projevují nesmiřitelnou agresivitu. Stejný instinkt byl příčinou záchrany tonoucích se lidí.
Důležité znaky...
Tělesné rozměry: Délka: až 3,6 m, hmotnost: 150-200kg
Délka života: až 50 let
Příbuzné druhy: Příbuznými druhy jsou delfín Ehrenbergův (Tursiops aduncus) a delfín (T.t.gillii), ne však sviňucha pobřežní (Phocoena phocoena).
Víte, že...Delfíni mohou žrát v hloubce dvou metrů a zůstat pod vodou po dobu 15 minut. Delfíny loví žraloci a kosatky dravé. Delfíni se dorozumívají zvuky o frekvenci 0,25 kHz až po ultrazvuky v rozsahu 80 až 220 kHz. Ve spánku lehají samice na hladinu vody a mají dýchací otvor nad vodou, samci spí přímo pod hladinou a čas od času se reflexivně vynořují, aby se nadechli vzduchu.
Zdroje: Encyklopedie zvířat

Tygr ussurijský

31. března 2007 v 18:04 |  Encyklopedie zvířat
Takže tentokrát je zdrojem ENCYKLOPEDIE ZVÍŘAT... jsou to takové ty karty, v tom pořadači..jestli to znáte:)
Vzácný tygr ussurijský nežije na Sibiři, ale v oblasti Amur - Ussuri, v místech, kde po většinu rokku leží sníh. Revír samce je obrovský, dělí se o něj obvykle se dvěma samicemi.
Způsob života... Tygr ussurijský obývá obrovská teritoria, mnohdy o rozloze až tři tisíce čtverečních kilometrů. Jestliže však na tomto územi najde dostatek potravy, zůstává po celý rok uvnitř hranice svého revíru. Když nemá dostatek lovné zvěře, stává se, že usmrtí i větší domácí skot nebo psa. Samice si stejně jako samci značí své teritorium močí, nebo seškrabáváním kůry na určitých stromech. Tygr si při pohybu po svém okrsku pravidelně kontroluje své značky, stejně jako značky druhých tygrů. Pachové značky mají význam nejen při označení určitého loveckého revíru, ale současně umožňují i setkání obou pohlaví v době rozmnožování. Vzájemně se protínají pouze samčí revíry se samičími, protože samci hájí své revíry před jinými samci. Přitom se soustřeďují jen na nejdůležitější místa hranice. Samec tygra vede samotářský život, zatímco samice jsou naopak tolerantní a zpravidla se snášejí.
Rozmnožování...Tygr ussurijský nemá přesné období rozmnožování. Samice v době říje označuje místa močí a drápe značky do kůry stromů. Protože tygři mívají rozsáhlé revíry, vydává se samice častokrát sama na cesty a vyhledává partnera. Samice je připravena k páření poze někkolik dnů, obykle tři až sedm. Během této doby opakují tygři páření mnohokrát a zůstávají po celou dobu pohromadě. Pak samec samici opouští, aby si opět našel jinou. Asi ze 95-112 dnů se na krytém místě rodí dvě až čtyři slepá mláďata. Matka je kojí a zpočátku je nenechává samotná. Oči se mláďatům otevírají asi za dva týdny, v té době jim také začínají růst jejich první zuby. Ve stáří dvou měsíců mláďata většinou poprvé opouštějí svůj úkryt. Matka jim přináší maso i přesto, že je nadále kojí, a to až do stáří pěti či šesti měsíců. V této době je už bere s sebou na lov. Již jako koťata mají vrozenou schopnostu uchopit kořist za krk; od matky se učí najít přesné místo, kam se musí zakousnout. Tato průprava pro budoucí samostatný lov trvá celé měsíce. Nejčastější hrou tygřat jsou honičky a vzájemné rvačky. I ty jsou pouze soustavným nácvikem loveckých metod. Přibližně ve stáří jednoho roku vycházejí mláďata poprvé sama na lov, aby si ověřila jeho techniku, kterou se doposud učila od matky. Již ve stáří dvou let mohou ulovit větší kořist. Samice vodí svá mláďata na lov až do doby jejich pohlavní dospělosti. Teprve pak jsou schopna samostatné existence.
Potrava a lov... I přes svoji velkou sílu a bystré smysly musí tygr strávit dlouhé hodiny na lovu, neboť bývá úspěšný pouze jeden pokus z deseti. Tygr se za svojí kořistí plazí deset až dvacet pět metrů. Jeho plížení je velmi specifické - propadá se v zádech, zatímco zadní nohy zůstávají pevně na zemi. Malá zvířata usmrcuje prokousnutím hrdla, větší nejprve strhne k zemi a pak prokousne jejich šíji. Když chybuje a nezasáhne kořist, vzdálí se asi o dvě stě metrů. V tomto případě opakuje útok jen zřídkakdy. Po usmrcení odtáhne tygr kořist do úkrytu, nejčastěji do blízkosti vody. Zde žere a pije vodu, před usnutím si nejprve ukryje zbytky. Dříve však musí zahnat všechny potravní konkurenty. Tygr, tak jako ostatní velké kočky, žere potravu většinou vleže. Při žraní si kořist přidržuje mezi tlapami. Tygr se specializuje na lov velkých koopytníků, v případě nouze však žere i ryby, žáby, želvy, ptáky a myši, občas dokonce nepohrdne ani různými plody.
Zvláštní přizpůsobení...Zimní srst tygra ussurijského je žlutavá, na rozdíl od srsti letní, která je zbarvena červenooranžově. Odstín světlé srsti dobře odpovídá sněhem pokryté tajze. Protože tygr ussurijský musí žít v teplotách okolo minus 45 stupňů Celsia, má delší a hustší srst než tygři, kteří žijí v teplých oblastech. Je také jediným tygrem, který má ve slabinách a na břiše až 5 centimetrů vysoký tukový polštář, který chrání jeho tělo před ledovým větrem a extrémně nízkými teplotami. Lebka tygra je ve srovnání s lebkou lva kratší v obličejové časti, ale přitom mohutnější a širší v nostrální časti.
Tělesné rozměry: Délka: samci 2,7 - 3,8 m, samice jsou menší, Výška těla v kohoutku: 105 - 110 cm, hmotnost 250 - 280 kg.
Tygr se dožívá asi 15 let.

Kavalír king charles španěl

31. března 2007 v 17:30 |  Hafani...
Takže tentokrát jsem čerpala opět z www.chovatelka.cz , potom z www.celysvet.cz a www.psi-kocky.cz ...
Táák charakteristika plemene... takže Kavalír king charles španěl je velmi živý, veselý, přítulný pes, který se snaží co nejvíce se svému pánovi zavděčit... Je laskavý, také smělý a nebojácný...také velmi přátelský a nemá žádné sklony k agresivitě... je velmi přizpůsobivý, takže se hodí i do bytu k lidem různých věkových kategorií. Tento pejsek dokáže celou věčnost proležet na gauči...ale zároveň je velmi sportovně nadaný a pohyb mu dělá dobře:)
Historie tohoto plemene začíná nejspíš ve Velké Británii... byl i oblíbeným plemenem na královském dvoře a mezi šlechtici... jen se na něj podívejte... úplný hradní pán:) Toto plemeno bylo drženo jen mezi šlechtici, a bylo znakem velkého bohatství, či vysokého postavení.
Tak výška kavalíra se pohybuje něco kolem 27-32 cm a váží v rozmezí 3,5-6,5 kg... na každých stránkách to mají jinak...na každé je úplně něco jiného...ach jo:)
Srst má dlouhou, hedvábnou a lesklou...přípustná je i mírně zvlněná srst. Neměla by se trimovat! Zbarvení mohou být: Black and tan. Blenheim, Ruby- Ru a Tricolor.
A jak se má toto plemeno v současnosti? Určitě dobře...jeho popularita, jako rodinného psíka značně stoupá... aby taky ne... tento elegantně vypadající a inteligentní psík je také v hojném počtu zastoupen na různých psích výstavách... prostě šlechtic mezi psy:)

Kosatka

31. března 2007 v 13:31 |  Encyklopedie zvířat
Kosatky jsou úžasná stvoření... jen když ji vidím na obrázku, dostávám z ní určitý respekt... je to moje oblíbenkyně...fakt tahle zvířata zbožňuju:) Tak si ji trochu přiblížíme... tady ten článek je z knížky, která se jmenuje ZÁZRAKY VE SVĚTĚ ZVÍŘAT, jejíž autorem je David Black.. určitě stojí za to, si ji aspoň půjčit v knihovně... opravdu moc hezká knížka:)
Takže kosatka dravá (Orcinus orca) patří mezi nejrychlejší a nejžravější mořské savce. Její maximální rychlost při pronásledování kořisti může přesáhnout 65 km za hodinu, ale obvykle plave pohodlnějším tempem, rychlostí jen 10-13 km za hodinu. Hlavní hnací síla kytovců vychází z ocasní ploutve ovládané mohutnými svaly umístěnými těsně před ocasem; tato vodorovně postavená ploutev se pravidelně pohybuje nahoru a dolů. Je-li kosatka u hladiny a chystá se vymrštit, nejprve skloní hlavu a vyklene hřbet a pak se vlnivým pohybem, který postupuje po celém těle až k ocasní ploutvi, odrazí a současně prudce máchne ocasem. Je to jako prásknutí silného biče. Značné zrychlení pohybu ocasní ploutve dodá tělu takovou energii, že kosatka je schopna vyskočit až 8 metrů nad hladinu. Když se chce rozhlédnout po okolí, vynoří hlavu a tělo z vody a "stojí na ocase" Pod vodou prudce pohybuje ocasní ploutví a tím se udržuje ve vzpřímeném postoji. Když mohutní samci po vymrštění z vody narazí plnou vahou těla zpět na hladinu, hlučné šplouchnutí je slyšet až několik kilometrů daleko. Kosatka je vlastně jen nádherně tvarovaný obrovský delfín. Profil její hlavy vytváří povlovnou rozmáchlou křivku od špičky čenichu až po zátylek. Od ostatních delfínů ji odlišuje výrazné černé a bílé zbarvení a silně vyčnívající hřbetní ploutev, která u dospělých samců může čnít více než dva metry nad hladinu. Samci mají tuto ploutev trojúhelníkovitou,samice štíhlejší srpkovitou. Samci se od samic liší i velikostí - dospělí mohou být až deset metrů dlouhí, zatímco samice měří nanejvýš šest metrů a většinou bývají ještě mnohem menší. Ale i malá samice může vážit téměř tunu, zatímco dospělí samci dosahují hmotnosti až 8 tun. Rozšíření kosatek je kosmopolitní, žijí v tropických mořích i v polárních oblastech ledové tříště. Jsou to nejbystřejší z mořských dravců a jediní kytovci, kteří loví teplokrevné živočichy - jiné delfíny, velryby, ploutvonožce a mořeské ptáky, i když se pravděpodobně živí hlavně velkými rybami a krakaticemi. K lovu jsou dobře vybaveny, mají silné zuby zasazené v hlubokých jamkách a uložené po dvaceti v obou čelistech.
Problémy s ochranou... technicky vzato ochranáři nepovažují kosatku dravou za ohrožený druh. Poměrně malá velikost ji zachránila před hromadným vybíjením pro velrybářský průmysl, i když norští a japonští velrybáři zaměření na lov malých kytovců nepochybně snížily stavy kosatek kdysi žijících kolem pobřeží Japonska. Lidé však zabíjejí kosatky jen pro pochybnou a krutou zábavu. Biolog Erich Hoyt se zmiňuje v ročence ochrany přírody (World Conservation Yearbook) z roku 1978 o tom, že rybáři i jiní námořníci běžně střílejí a zabíjejí tyto inteligentní savce z pouhé nudy nebo pomýlené nenávisti. Zvláště u rybářů převládá pocit, že kosatka je vhodný terč - má "špatnou pověst" a žere příliš mnouho ryb. Naštěstí koncem sedmdesátých let stříletí kosatky chované v zajetí jako atrakce severoamerických delfinárií rychle přesvědčily publikum o svém půvabu, hravosti, překvapující inteligenci a - to snad ani není třeba dodávat - i o tom, že pro člověka neznamenají žádné nebezpečí...
Zpěv kosatek...tenhle článek je zase z wikipedie...Podobně jako jiní delfíni jsou kosatky velmi zpěvná zvířata. Vydávají různé druhy cvakání a hvízdání, které slouží ke komunikaci a echolokaci. Typ vytvářených zvuků se velmi liší v závislosti na aktuální aktivitě. Během odpočinku jsou kosatky mnohem tišší, vydávají jen nahodilá volání, která se silně se liší od volání vydávaných při aktivní skupinové činnosti. Stálá stáda kosatek mají větší sklony ke zpěvu než nestálé skupiny. Vědci se domnívají, že pro to existují dva hlavní důvody. Za prvé - usedlé kosatky zůstávají ve stejných sociálních skupinách mnohem déle, takže vytvoří mnohem komplikovanější sociální vztahy, které se odrážejí v častější komunikaci. Nezávislé kosatky spolu zůstávají jen po prchavé zlomky času (obvyklá perioda jsou hodiny nebo dny) a proto komunikují méně. Za druhé - nezávislé kosatky se mnohem raději živí mořskými savci než stálá stáda upřednostňující ryby. Kosatky lovící savce musí být mnohem tišší, aby zmenšily pravděpodobnost odhalení. Z tohoto důvodu většinou používá lovící kosatka pro echolokaci jenom jednoduché cvaknutí (zvané šifrované cvaknutí) oproti dlouhému řetězci cvaknutí pozorovanému u jiných druhů. Stálá stáda užívají místní dialekty. Každé má své písně nebo série jednotlivých hvizdů a cvaknutí, které stále opakuje. Zdá se, že každý člen stáda zná všechny jeho písně, takže je nemožné po hlase identifikovat jediné zvíře, jenom dialektovou skupinu. Jedna píseň může být známa jen jedné skupině nebo může být sdílena několika skupinami. Stupeň podobnosti písní mezi dvěma skupinami se obecně jeví být funkcí jejich genealogické blízkosti spíše než blízkosti geografické. Dvě skupiny sdílející stejné předky, ale rozrůstající se ve velké vzdálenosti, mají velmi podobné písně. Předpokládá se, že písně přecházejí z matky na dítě během období kojení.

Beagle

31. března 2007 v 12:57 |  Hafani...
Takže zdroje tohoto článku jsou hlavně www.beagle.cz a www.chovatelka.cz určitě tam koukněte:) Takže začneme zase tím, jak vlastně beagle vypadá... takže výška se pohybuje něco okolo 33-43 cm... ručička na váze zase 8-14 kg...beagle má také sklon k tloustnutí...tak svého miláčka moc nerozmazlujte, a dopřejte mu hodně pohybu:) Srst beagla je kratší, hustá, a voděodolná...zbarvení je hodně...může být tricolor (trojbarevné), hnědobílé (dvoubarevné - tan and white), melír (pied), či modře skvrnité zbarvení (blue mottled)...vyskytuje se i tzv. játrové zbarvení, ale není uznáváno a vylučuje se ze standartu. Péče o jeho srst je asi jediným problémem v chovu tohoto celkem nenáročného psa...je nutné jí dodat každodenní péči....avšak koupat jen v případě nutnosti... také uši by se měly udržovat v čistotě...
Teď trochu historie...beagle byl vyšlechtěn v Anglii ve 14. století...vznikl křížením loveckých psů...po několik století toto plemeno pobývalo na královském dvoře v Anglii, ke byl používán ke štvanicím ve smečkách. Až na začátku 20.století se beagle dostal do USA a poté se stal velice populárním plemenem, které je dnes rozšířeno po celém světě.
A nyní povahové rysy...beagle je známý svou živou, nespoutanou povahou...je to nezávislý pes, ale někdy může mít sklony k toulání se...tak dávejte na svého pejska pozor...ať vám neskáče k sousedům:) Je to temperamentní pes, který dobře vychází s ostatním psy, dětmi, i zvířaty...jen k cizím lidem se chová vyčkávavě...
Takže a co výchova? Beagle je dobře vychovatelné plemeno... většinou jde výchova bez problémů, ale musí se s ní začít již v raném věku...měla by být důsledná a docílit toho, aby nejen měl respekt váš pes z vás....ale i vy z něj... hlavní je důvěra... pokud váš beagle pochopí pravidla, která si ustanovíte, bude jeho výchova již nekomplikovaná a může i posílit pouto, mezi vámi, a vaším psem...
A kolika se takový beagle dožívá? Průměrně je to kolem 13 let...:)

Kam dál